Název

Hrkání Otinoves 2014

Popis

K velikonočním zvykům patří hrkání. Začíná na Zelený čtvrtek, kdy po zpěvu gloria při večerní mši sv. umlkají kostelní zvony – říká se, že odletěly do Říma. Zvonění ráno, v poledne i večer a v pátek i ve 3 hodiny odpoledne a potom až do sobotního poledne nahrazuje hrkání. Hrkat chodí všichni chlapci do 15let. Ti nejstarší – deváťáci „stárci“, organizují celé hrkání. Kluci se scházejí u křížku uprostřed vsi, stárci je seřadí, (dříve museli jít seřazeni přesně podle velikosti, od největších po nejmenší a za tím účelem je stárci na začátku všechny změřili) a v průvodu obejdou celou vesnici. Malé skupinky, které zase určí stárci, zaběhnou i do postranních uliček.
Noc z pátku na sobotu se dříve nazývala „panská noc“ a šlo v ní o to, aby kluci ze sousední vesnice brzy ráno „neodhrkali“ místo místních, protože to by byla pro stárky velká ostuda. Proto byly stárky a podstárky – o rok mladší (ale pomáhali i starší hoši) – velice pečlivě hlídány všechny možné přístupové cesty ke vsi. Spali proto vždy společně u některého z nich, dříve třeba i ve stodůlce nebo v maštali „za konima“ a ráno ve tři hodiny už šli na hlídky.
Na Bílou sobotu dopoledne obcházejí „stárci“ vesnici dům od domu, u dveří zahrkají a zazpívají:

„Když zvony mlčely,
my jsme Vám hrčeli
Tetičko a strýčku,
přišli k Vám páni,
abyste nám dali
něco za hrkání.“

Na Bílou sobotu v poledne potom hrkají naposled.

Nastavení